O jedné z nejkrásnějších brněnských částí, která vznikala na svazích Kraví Hory a Žlutého kopce - Masarykově čtvrti již napsáno mnohé. Zaměříme se tedy jen na jednu naši "srdcovku".
Naše firma je spjata již 15 let s jednou konkrétní vilou z r.1904, takže nás zajímá historie a dohledatelný „životopis“ právě této secesní dámy, kterou jeden ze současných majitelů, pan doktor Kříž udržuje v perfektní kondici a duchu jejího původu.
Jedná se o jeho rodnou „srdcovou záležitost“, takže jsme dostali možnost dozvědět se něco málo z historie této vily.
„Náš dům“ byl původně sídlem Opata římskokatolické církve, bydleli tam i jeptišky. Počátkem 30.let zde žil moravský ředitel pojišťoven a Rytíř Moravského Sokola Eduard Toman. Paní Tomanová byla noblesní dáma, která milovala cestování a krásné šperky s brilianty, inu každý má pro něco slabost. Neměli děti a tak hodně cestovali, plavili se i lodí do Ameriky. Bohužel, když ovdověla a skončila v nemocnici, příbuzní projevili větší zájem o její šperky a peníze než o ni samotnou a tak dům prodala rodině současných majitelů.
Ti se nastěhovali po válce a jak vzpomíná pan doktor Kříž ; zahrada byla jeden skvost, plná ušlechtilých růží, které obepínaly tzv. nosné konstrukce. O zahradu se tenkrát staral zahradník, o kterém mu paní Tomanová často vyprávěla,.. V každém okně bylo nádherné mřížoví včetně dekorativní mříže na centrálních dveřích. Vše se muselo dát dobře uzamykat, protože Tomanovi hodně cestovali. Děti se nám tehdy ve škole stále posmivaly, že bydlíme jak ve starobylém zámku. Často nám ze zlosti přes mříže rozbijely okna. Byli jsme totiž v Masarykově čtvrti trošku rarita. Obrovská škoda, že nastoupil komunismus a mříže, šambrany, dekorace a další věci se musely zničit. Taková tehdy byla doba, povzdechl si.
Jinak dále vlevo od nás to byla hájenka z roku 1898 a pod námi dům průmyslníka Bohanese z roku 1902. Tyto tři domy včetně našeho z roku 1904 založili Masarykovu čtvrt. Tehdy byl ještě Špilberk na holé skále úplně bez stromů.
Významný komplex nemocnice na Žlutém kopci vznikl až ve 30 letech minulého století - 1935. Otec doktora Kříže se mezi mnohými zasadil, aby zde byl instalován první onkologický zářič v roce 1958 na léčbu onkologických onemocnění.
V roce 1961 se zde půl roku velmi úspěšně léčil velmi samotný Jan Werich s rakovinou hrtanu. Tenkrát jsem skoro každý večer za ním chodil posedět na zahradu, měl jsem to jen pár desítek metrů, vzpomíná doktor Kříž. Poznal jsem i jeho dceru, která tam tenkrát přijížděla autem snů - Tatrou 603. Pana Wericha tehdy velmi zajímalo, jak se na svět dívá „naše tehdejší“ adolescentni generace.
Ale zpět k vile, v té době jsme po celé levé straně domu vysadili vinou révu. Rozrostla se v takové míře, že jsme měli dostatek i k výrobě vína pro vlastní potřebu. Nejkrásnější srdce zahrady tehdy tvořil nádherný dřevěný barokní altán s osvětlením a posezením, zůstal i zvonek pro služebné. Tam se dříve často a hojně degustovalo. Za nás to bylo již dosti poškozené, ale stále pěkně kryté okrasnými keři. Jako mladí jsme se tam učili kouřit, usmívá se.
Ve spodní části zahrady k nám občas přelétávali roje včel, protože soused JUDr. Beránek byl zapáleným pěstitelem a dokonce předsedou chovu včel na celé Moravě.
Z druhé strany zahrady byl v celém prostoru klášter se svou krásnou udržovanou zahradou My jsme tam s bratrem chodili na třešně. Jsem velmi rád, že je nyní celý dům i zahrada opět v rukou jeptišek, které mu vrátily původní tvář.
No a my v Unicareal jsme rádi, že můžeme být součástí historie této jedinečné vily alespoň zlomkem v jejím úctyhodném 118 letém životě.
Rádi vás u nás v Unicareal na Roubalové 4 přivítáme. Přijďte se i vy nezávazně poradit co pro vás můžeme na realitním trhu udělat. Nebo si přečtěte co o nás říkají naši aktuální klienti.
Autorem článku je Valerie Magić, jednatelka společnosti Unicareal s.r.o.
14.3.2022Sdílejte na FB nebo Twitteru: