Pojmy, které jsou užívány pro definici plochy nemovitosti, se občas pletou. A není divu. Přestože některé z nich se již několik let oficiálně nepoužívají, v inzerátech je najdete. Pak se může stát, že vybraný byt nebo dům má jiné rozměry, než jste počítali. Příčinou může být nesprávné uvedení plochy makléřem či vaše nepozornost při záměně pojmů. Pojďme si tedy vysvětlit rozdíly.
Užitná plocha budovy se měří uvnitř vnějších stěn. Měla by zahrnovat celkovou plochu, kterou může osoba v nemovitosti skutečně užívat. Nezahrnují se do ní tzv. konstrukční prvky, například sloupy, komíny, plochy zaplněné topnými tělesy, schodišťové šachty, výtahy apod. V minulosti se používal také pojem užitková plocha – ten však již nyní není aktuální a neměl by se používat. V případě, že tento pojem někde najdete, ujistěte se, co údaj skutečně znamená.
Někteří makléři totiž používají také pojem celková užitná plocha. Do ní pak započítávají nejen obytné místnosti, ale také balkony, terasy, lodžie, podkroví, sklepy či společné prostory v bytovém domě používané všemi vlastníky bytových jednotek. Právě zde může dojít ke zmatení pojmů, kdy se domníváte, že udané rozměry jsou rozměrem obytných místností. A není tomu tak.
To, co skutečně můžete využívat, je definováno pojmem podlahová plocha. Podle zákona 107/2006 Sb., je to součet podlahových ploch všech místností bytu a jeho příslušenství, včetně interiérových chodeb. Patří do ní i samostatné místnosti mimo byt, například komora nebo sklep, pokud jsou užívány výhradně nájemcem bytu. Podlahová plocha sklepů, které nejsou místnostmi (např. sklepní kóje) a podlahová plocha balkonů, lodžií a teras se započítává jednou polovinou. Pokud má místnost šikmé stropy (podkroví), započítává se plocha až od výšky 1,2 m.
Podmínkou je, že jednotlivé plochy jsou vymezeny vnitřním lícem svislých konstrukcí stěn, včetně jejich povrchových úprav (i nezapočítaná omítka může v konečném důsledku znamenat několikacentimetrový rozdíl, díky němuž se vám třeba nevejde do koupelny plánovaná pračka). Do podlahové plochy se nezapočítávají nosné sloupy uprostřed místností, plocha dveřních a okenních ústupků. Avšak započítávají se do ní plochy zastavěné zařizovacími předměty, jako vestavěné skříně, sanitární zařízení, kuchyňská linka, sporák, krb a další spotřebiče a topidla.
Obytná plocha je součet všech ploch obytných místností v nemovitosti. Podstatné je slovo „obytných“. Takže jde o místnosti, určené k trvalému bydlení, o minimální ploše 8 m2. Místnosti musí být přímo osvětlené, větratelné a musí být možnost je přímo nebo dostatečně nepřímo vytápět. Definice obytných místností však bývá různá, takže i zde je třeba věnovat pozornost detailům. Do obytné plochy nepatří koupelna, sklep, balkon, komora, chodba, a někdy i kuchyně. Jestliže je to malá kuchyňka pod definovanou výměru, bez samostatného větrání a vytápění, nemá být v obytné ploše uvedena.
Plocha pozemku je celková plocha pozemku, včetně plochy zastavěné nemovitosti. Zastavěná plocha a nádvoří je pak jedním z druhů pozemku podle katastrálního zákona. Pouze takto označený druh plochy může být evidován jako stavební parcela. Konkrétněji se jedná o pozemky, na nichž jsou budovy, jako například obytný dům, altán, garáž, bazén. Do rozměrů takto definovaného pozemku patří také plochy souvisejících pozemků, například zahrady, rybníčku či jiné vodní plochy.
Při nákupu nemovitosti se ptejte. Makléři ve společnosti Unicareal vám vždy ochotně vyhoví a upřesní informace o nemovitostech v naší nabídce.
Autorem článku je Valerie Magić, jednatelka společnosti Unicareal s.r.o.
