V rámci Evropské unie patříme k zemím, kde je jeden z nejnižších podílů nájemního bydlení. Podle údajů Eurostatu v Česku v nájemním bydlení bydlí okolo 22 procent lidí. Přitom v některých zemích Evropy je tento podíl více než dvojnásobný. Jde nejen o zvyklosti, ale také o to, jaké byly – a budou – náklady na pořízení vlastního bydlení v jednotlivých zemích.
Východní země se vymykají běžným zvyklostem
Podíl vlastnického a nájemního bydlení v České republice ovlivnila rozsáhlá privatizace bytových domů, která byla zahájena v 90. letech minulého století. O privatizaci bylo rozhodnuto jako o jedné z forem přechodu – a snad i vyrovnání nespravedlností – z minulého režimu. Získat totiž vlastní byt před rokem 1989 bylo prakticky nemožné. Pokud člověk nebyl členem stavebního bytového družstva, jichž bylo pomálu a na byt v něm se čekalo i desítky let, neměl šanci byt do osobního vlastnictví získat. Proto se vlastnické bydlení soustředilo především na menší města a obce, kde bylo možné zakoupit si pozemek a za relativně nevelké peníze, s výhodnou, či dokonce tzv. nenávratnou půjčkou od státu, vybudovat vlastní rodinný dům.
Privatizace státních bytů (ale také bytů obecních či podnikových) umožnila, že mnoho vlastníků dnes bydlí v bytech, které získali za velmi výhodných podmínek. Byty ve velkých městech, které dnes mají cenu pěti i více milionů, byly nabízeny za statisíce. V pozdějších fázích privatizace bylo dokonce umožněno, aby byt nekupoval vlastník, ale některý z přímých rodinných příslušníků. Tím bylo možné, aby byty, kde bydleli například prarodiče a nemohli vzhledem ke svým finančním prostředkům získat hypotéku, „zprivatizovali“ jejich děti či vnoučata.
V západních zemích, kde nedošlo k žádnému výhodnému rozprodeji státního či obecního majetku, byli lidé zvyklí brát si na pořízení vlastního domu hypotéku. Tak, jak je nyní běžné i v ČR. Pořízení vlastního bytu je tím pádem mnohem složitější, protože je třeba počítat s podstatně větším objemem peněz a splácením hypotéky.
Statistika z Evropy – nájemní bydlení vede ve velkých městech
Ve Francii či Rakousku žije stabilně v nájemním bydlení zhruba 30 % obyvatel. V Německu je to 40 % a ve Švýcarsku dokonce polovina obyvatel. Velmi drahé v poměru k platům je bydlení ve Velké Británii (až 60 % příjmu), ve Španělsku (45-50 % příjmu). Levně je v Norsku či Francii.
Nejdražší je ve všech zemích bydlení v hlavních městech, také proto se tam bydlí spíše v nájmu. A tak zatímco v Praze bydlí v nájmu 30 % obyvatel, v Curychu to je 90 %, v Berlíně více než 80 % a ve Vídni přes 75 %.
Ceny nájemního bydlení se přitom v Praze, Brně a jiných velkých městech v posledním roce spíše snižovaly, než zvyšovaly. Částečně to souvisí i s pandemií COVID-19, kdy výpadek turistů zapříčinil, že pronajímatelům zůstaly volné byty, které byly určené ke krátkodobým pronájmům prostřednictvím internetových portálů. Někteří pronajímatelé se sice k tomuto způsobu vracejí, ale někteří se vydali cestou dlouhodobého pronájmu. Bytů k pronájmu tak ve velkých městech přibývá.
Do podnikání v oblasti nájemního bydlení se navíc i v Česku zapojují developeři, kteří povyšují nájemní bydlení na novou úroveň a v nájemních bytech, či dokonce komplexech, se chystají nabízet zajímavé služby, jako úklid, údržbu bytu, přebírání pošty, společné wellness a mnoho dalšího.
A výhody nájemního bydlení?
Při čerpání hypotéky je váš byt až tehdy, když splatíte celou půjčenou částku bance. Možnost nakládat s bytem je do té doby omezena. Po doplacení hypotéky budou měsíční náklady na bydlení určitě nižší, než nájem, ale zase bude třeba odkládat část do „fondu oprav“, což se ostatně děje i po celou dobu splácení hypotéky. Do nemovitosti je třeba průběžně dále investovat. Všechny opravy, úpravy, renovace platí vlastník. Faktem je, že nemovitost se zhodnotí v čase a pokud ji vlastník dobře udržuje, může ji prodat za více, než ji pořídil.
Pokud nedosáhnete hypotéku, či nechcete z jakéhokoli důvodu svou domácnost dluhem zatížit, budete platit nájem. Nájemní bydlení znamená starat se o běžné opravy bytu, které jsou definovány nařízením vlády. Velké opravy a renovace provádí na své náklady pronajímatel. Další výhodou je, že můžete velmi jednoduše změnit své bydliště. Odstěhovat se na druhý konec republiky, či dokonce světa, lze do několika týdnů, aniž byste se starali, co bude s vaší nemovitostí. A navíc, mnohdy si můžete pronajmout výhodně i takový byt, který se běžně v nabídkách prodeje neobjeví a nebo je jeho prodejní cena nad vaše finanční možnosti.
Jak to vychází finančně
Vlastník bytu: kupuje cihlový byt 4+1 v centru Brna za 11 mil. Kč. Z vlastních zdrojů má 2,2 mil. (20 %, vycházejme z toho, že většinou banky požadují tuto částku k poskytnutí hypotéky), takže hypotéka bude na 8 800 000 Kč s fixací na 5 let a splácením na 25 let. V porovnávači hypotečních splátek vychází, že při nabídce hypotéky s úrokovou sazbou 2,69 % bude splácet měsíčně 40 326 Kč a celkem splatí 12 097 800 Kč. Byt, včetně vlastních zdrojů pak bude stát 14 297 800 Kč. K tomu hradí vlastník měsíčně do fondu oprav 2 500 Kč. Tam tedy za 25 let uhradí dalších 750 000 na údržbu nemovitosti. Celkem tedy investuje do svého bydlení 15 047 800 Kč.
Nájemník: pronajal si byt ve stejné velikosti a stejné lokalitě za 30 000 Kč měsíčně. Za pronajaté bydlení za stejných 25 let uhradí 9 000 000 Kč + inflaci.
Autorem článku je Valerie Magić, jednatelka společnosti Unicareal s.r.o.
31.10.2021Sdílejte na FB nebo Twitteru: