Osobní vlastnictví bytu, rodinného domu, chaty či chalupy je běžnou záležitostí. Takový typ nemovitosti vlastní většinou jedna osoba, nebo jde o majetek ve společném jmění manželů, či o podílové spoluvlastnictví. To vzniká děděním, darováním nebo jiným podobným způsobem, kdy jednu nemovitost získá do vlastnictví více osob. Rozdílné je osobní a družstevní vlastnictví bytu, kde jsou pravidla odlišná.
Osobní vlastnictví bytu
Osobní vlastnictví je evidované katastrem nemovitostí a prokazatelné listem vlastnictví. Vlastník, zapsaný v katastru nemovitostí, je majitelem nemovitosti a může s ní volně nakládat. To je i základní charakteristika osobního vlastnictví bytu. Vlastník může s bytem nakládat, aniž by byl vyžadován souhlas ostatních vlastníků. Může jej pronajmout, prodat, přestavět, upravit, rekonstruovat, ale také použít jako zástavu při čerpání hypotéky.
Správu bytového domu má na starosti sdružení vlastníků jednotek (SVJ), které se skládá z vlastníků všech bytů, případně nebytových prostor v domě. Nejvyšším orgánem je shromáždění vlastníků, na němž se řeší veškeré strategické záležitosti, od plánu oprav, včetně financování jednotlivých činností a dalších aktivit potřebných pro správu domu. Vlastníci rozhodují hlasováním dle velikosti svých vlastnických podílů. Konkrétní výkon správy domu provádí buď výbor SVJ, který si vlastníci volí na shromáždění, nebo pověřený vlastník, často profesionální firma pro správu domů.
Družstevní vlastnictví
Majitelem bytových jednotek v domě je bytové družstvo. Je to specifický typ obchodní korporace, jejímž účelem není podnikání, ale zajišťování bytových potřeb svých členů. Kromě toho může vykonávat i správu nemovitostí, které vlastní jiné osoby.
Členství v bytovém družstvu vznikne nabytím družstevního podílu a splněním vkladové povinnosti. Z členství vyplývají členovi dvě základní práva, a to právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, který náleží k družstevnímu podílu, na dobu neurčitou. Druhým je právo na stanovení nájemného v takové výši, která pokryje pouze účelně vynaložené náklady družstva na správu družstevních bytů. Je to tedy v podstatě pouze příspěvek do fondu oprav a poplatky za služby.
Pokud však chce člen byt například prodat, postup se podstatně liší od prodeje bytu v osobním vlastnictví. Nejde o klasický prodej. Na jinou osobu se v tomto případě převádí členský podíl v družstvu, a s tím zároveň právo nájmu družstevního bytu. Při převodu družstevního podílu se sice nehradí poplatek za vklad do katastru nemovitostí, ale bytové družstvo může žádat úhradu tzv. převodního poplatku. Omezením je složitější získání hypotéky na úhradu členského podílu. Družstevní byt nelze zastavit a kupující musí ručit jiným majetkem nebo získat finanční prostředky jinou formou.
Družstvo také může mít ve svých stanovách další omezení. Například zákaz převodu členského podílu na cizího státního příslušníka, omezení pronájmu bytu, potřeba souhlasu s rekonstrukcí bytu a podobně. Takže s družstevním bytem nelze nakládat tak volně jako s bytem v osobním vlastnictví.
Nejvyšším orgánem bytového družstva je členská schůze. Každý z členů má jeden hlas bez ohledu na velikost bytu. Členská schůze rozhoduje o nejdůležitějších záležitostech bytového družstva, jako jsou schvalování a změny stanov, volba a odvolání členů ostatních orgánů nebo schválení účetní závěrky. Faktické řízení družstva má na starosti představenstvo, zpravidla tříčlenné.
Zvažujete prodej bytu v družstevním vlastnictví a nevíte, jak na převod družstevního podílu? Zeptejte se zkušených makléřů ze společnosti Unicareal, kteří vás celou realitní transakcí bezpečně a spolehlivě provedou.
Potřebujete poradit s prodejem nebo koupí nemovitosti?